Řekli o nás
Bianka Šedý vítr: M+M+H Šťastní, Ostrava, činžovní dům
Příběh naší psindy Bianky Šedý vítr (a náš) se začal odvíjet kmitáním kladů a záporů:
- Psa nepotřebujeme ani z jiných důvodů neplánujeme.
- Září 1997: objev inzerátu a zvědavost, co je flanderský bouvier.
- Zvědavost uspokojena teoreticky: v Atlase plemen psů čteme o skvělém charakteru flanderského bouviera.
- Rozklad rodiny: 2/3 chtějí skvělého psa, 1/3 ne, protože nepokládá chov velkého psa v městském bytě za vhodný a rodinu způsobilou se pravidelně a zodpovědně o mrně a pak vzrostlého jedince starat.
- Týden po zveřejnění inzerátu: slabší 1/3 částečně podlehne nátlaku, jedeme se na smečku podívat s tím, že si uděláme vlastivědný výlet za Ostravu a s flanderským bouvierem se v poznávacím odpoledni seznámíme, ale nic víc (!!!). Naštěstí jsou štěňata na odběr ještě malá.
- Bod 5. proběhl jinak: nejslabší 1/3 si mezi řečí vzala k sobě jedno štěně, jen tak… vždyť je to příjemné se mazlit s chlupiskem, které vás olizuje a okusuje. Muž zrádně využije okamžiku a nechá majitelům flanderského bouviera zálohu. Odjezd do Ostravy.
- Úpěnlivá snaha nejslabší 1/3 situaci zvrátit: Nechejme zálohu, ale i fenečku v Hlučíně, já to paní Tomasové vysvětlím. Riskuji nepohodu v rodině.
- Konec září: jedeme pro štěně stále s nadějí nejslabšího článku rodiny, že se situace přece jen rozumně uspořádá bez psa. I když vezeme pohodlně vystlanou krabici…
- Bianca alias Betty jede s námi do Ostravy a od té chvíle je rázem doslova součástí veškerého našeho života.
Dále by se příběh roztáhl už na šest let a utěšený svazek popsaných listů. Z "ošklivého štěněte", jak Betynku na přivítanou ohodnotila babička, se stala zrovna její nejmilejší družka. Betčin pobyt v bytě nás oblažuje, nikoli obtěžuje, stejně jako venčení s intenzivním pohybem třikrát nejméně po hodině denně. Poznali jsme v Ostravě místa, kam bychom jinak nedošli... Upustili jsme od výstavních exhibicí; přestože je Betka bouvieří krasavice, máme ji rádi z jiných důvodů než pro dokonalost exteriéru. A pro výstavní produkce nejsme prostě uzpůsobeni my. Na Betynku nepotřebujeme papírová ocenění, působí nám radost jak svou povahou, tak tím, jak vypadá.
Tento psí člověk je členem rodiny, který nám přinesl i další výhru a požitky: získali jsme dobré přátele v Hlučíně a k Tomasovým se pravidelně chodíme dívat na další a další generace Betynčiných malých příbuzných.
Příběhy veškerých akčních filmů jsou proti skutečnému akčnímu životu se štěňaty a s dospělými čubinami slaboduchým odvarem. Zdravíme všechny, jimž flanderský bouvier přinesli podobné zisky.
Flake Cathrin Šedý vítr: Lipinovi, Jistebník
Řekli: "Chtěl bych se narodit psem u Tomasů."
Celine Šedý vítr a Duke Šedý vítr: Homolkovi
Jaké plemeno to bude?
Každý z nás chovatelů si před koupí štěněte tuhle otázku klade - aby to byl pes zvladatelný, hodný k dětem... ale zase aby hlídal, a tak probíráme se spoustou požadavků a představ... a výsledkem je stále větší bezradnost. U mne to bylo trochu jiné - můj vysněný ruský terier momentálně nebyl k sehnání a tak jsem se vypravil při cestě podívat na plemeno, které mi vůbec nic neříkalo a které mělo krásný název - flanderský bouvier.
Možná to bylo štěstí, že jsem padl zrovna na chov manželů Tomasových v Hlučíně, možná je to opravdu vyjímečný pes, ale spíš platí oboje. Přijel jsem na návštěvu nečekaně v létě 1998 a byl jsem hned překvapen pořádkem a čistotou v chovu. Štěňátka byla překrásná a pěkná šedá fenečka se mi stále motala nablízku a tak bylo rozhodnuto. Domů jsem již odjížděl s Celinkou. Během roku, kdy jsme zvládli úskalí výcviku a zakladní psí školu, jsem zjistil, že flanderský bouvier je robustní pes, velmi inteligentní, učenlivý a nesmiřitelný hlídač, ale hlavně pes s citlivou duší.
Za rok nám přibyla z chovu od Tomasů ještě jedna slečna, tentokrát černá - Duke. Při jejím výcviku jsem dále s celou rodinou pronikal do duše tohoto krásného psa a z našich psích slečen se staly nerozlučné kamarádky, které nemohou bez sebe existovat.
Nemohu na závěr nic jiného než konstatovat,že se jedná o psa, který alespoň dle mne, má všech pět P. A co chovatelé - Tomasovi? Jsem veterinární lékař a mám o chovatelích svou představu. Mne zaujali nejen pořádkem, ale hlavně tím, že psy prodali až po důsledném pohovoru, kterému jsem se přes moji odbornost nevyhnul ani já a podle mne právě podle tohoto, se pozná pravý chovatel.
MVDr.Jiří Homolka