Chovatelská stanice Šedý vítr - Bouvier des Flandres

Povídání ze života chovatele

EN CZ

Merry

Merry

O tom, že nikam do nové rodiny nepocestuji, ale zůstanu ve výchově maminy a páníčků bylo prý rozhodnuto, ještě než jsem se narodila. Takže zatímco bráška a ségra jeli pryč, tak mě cepovala mamina, s rozvahou a s jemným upozorněním, kdo je tady vůdce, tak ať je, že… Stejně to vedou páníčkové, ale to mami Ari asi neví…

Jak mě byl rok, jela jsem na svou první výstavu. A to jsem koukala, tolik jiných psů a pachů... Tak jsem si to vyzkoušela, snažila se a koukala, jak se co dělá. A protože jsem chytrá holka, hned na další výstavě, a to klubové výstavě bouviérů, jsem totálně překvapila páníčky. Vyhrála jsem úplně celou výstavu. Páni, ti byli paf!

Já z toho nijak nezpychla, docela mě to baví, můžu si pohrát s dalšími bufíky, nebo jinými pejsky a společně si zablbnout.

Jaké bylo moje překvapení, že brzo po mých prvních narozeninách ke mně páníčkové přišli a dali mi čichnout a pak si i pohrát s něčím, co bylo rezavé a tvářilo se hodně nešťastně. Opatrně jsem čuchala, čuchala, co to je… hele pes!! Sice malý, ale snad si bude hrát.. Prý nějaký bruselský, cože to? Grifonek, pff, to mi bylo jedno. Rychle si to zvyklo. A teď je to pěkně oprsklé. Tahá mě za vousy a honí se se mnou, zkouší mě přeštěkat a když má skopičin dost, tak si zaleze pod lavičku a tam na ni nemůžu…

Merry